Dříve jeho otec diktoval poznámky, zatímco on seděl bezmocně na zadní sedačce a nerozuměl ani slovo. Dnes je Oliver Solberg šampionem WRC2 a tvrdí, že právě tato bizarní a tvrdá lekce je jeho největší tajnou zbraní, jež mu vynesla senzační sezonu 2025.
Senzační rok 2025
Rok 2025 se do mysli Olivera Solberga vryl nesmazatelným písmem. Nejenže dokázal poprvé v kariéře absolutně zvítězit v podniku WRC na Estonské rallye, ale zároveň si dominantním způsobem zajistil i svůj premiérový titul mistra světa v kategorii WRC2.
Jak však nyní přiznává v podcastu WRC Backstories, základy tohoto úspěchu byly položeny před lety, a to za velice neobvyklých okolností. Klíčovou roli v tom hrál jeho otec, legendární šampion z roku 2003, Petter Solberg.
Lekce ze zadní sedačky
Když Oliver začínal jako teenager závodit v Lotyšsku, byl příliš mladý na to, aby vlastnil řidičský průkaz. To vedlo k absurdní situaci při seznamovacích jízdách. Jelikož se „recce“ jezdí na otevřených silnicích, nesměl Oliver řídit.
„Můj táta musel dělat mé poznámky, protože jsem byl příliš mladý,“ vysvětloval čtyřiadvacetiletý Solberg. „Jeho spolujezdec seděl vedle něj a já seděl vzadu. Táta dělal všechny poznámky tak, jak si myslel, že by měly být. Myslím, že prvních šest měsíců jsem nechápal absolutně nic.“
Jako příklad uvedl poznámku „gap“ (mezera), u níž mu trvalo půl roku, než pochopil, co tím otec vlastně myslí.
Síla poznámek proti tyranii videa
Třebaže to byla frustrující zkušenost, dnes ji Oliver považuje za svou největší výhodu. Naučila ho totiž stoprocentně věřit svým vlastním poznámkám a nespoléhat se na vizuální memorování tratě z videí, jak to dělá mnoho jeho konkurentů.
„Dnes je velmi snadné sklouznout příliš k videu a učit se trať nazpaměť, místo abyste se soustředili na poznámky,“reflektoval Solberg. „Táta mě to naučil tvrdě. Když přijedete na novou rallye, kde nemáte videa, vaše poznámky musí fungovat stejně dobře.“
Tuto sílu prý naplno zúročil právě letos v Estonsku, kde se mnoho rychlostních zkoušek jelo poprvé. „Dokázal jsem jet stejnou rychlost na úsecích, které jsem znal, i na těch, které byly zcela nové. V tom je moje síla,“ přiznal. „Nikdy jsem nebyl ten typ, co se učí tratě z videa. Myslím, že někteří lidé dnes spoléhají výhradně na video. Já se snažím najít rovnováhu.“
Právě tato „tvrdá škola“ ze zadní sedačky, kde se musel naučit slepě důvěřovat systému, jej podle jeho slov dovedla až k titulu šampiona.
Zdroj foto: Pixabay