Lewis Hamilton čelil kritice, že ve Ferrari málo využívá týmový simulátor. Jenže kanadský víkend ukázal druhou stranu příběhu: Charles Leclerc vsadil na nastavení založené téměř výhradně na simulačních datech a z Montrealu odjížděl s jedním z nejhorších pocitů kariéry.
• Lewis Hamilton v Kanadě porazil Charlese Leclerca potřetí v sezoně
• Druhé místo bylo jeho nejlepším výsledkem od příchodu do Ferrari
• Leclerc skončil čtvrtý, ale na Hamiltona ztratil téměř 34 sekund
• Podle italských médií hrálo klíčovou roli nevhodné nastavení vozu
• Leclercovo nastavení mělo vycházet téměř výhradně ze simulátoru
Kritika, která po Kanadě zní jinak
Lewis Hamilton si v posledních měsících vyslechl dost poznámek o tom, jak přistupuje k práci ve Ferrari. Nejčastěji se řešilo jeho menší spoléhání na interní simulátor v Maranellu. Kritici tvrdili, že sedminásobný mistr světa nemůže v novém týmu uspět, pokud nebude trávit víc času v prostředí, které má pomáhat s přípravou na závodní víkendy.
Jenže Velká cena Kanady dala této debatě úplně jiný odstín. Hamilton v Montrealu zajel svůj nejlepší závod od příchodu k Ferrari. Dojel druhý, porazil týmového kolegu Charlese Leclerca a v interním srovnání sezony se dostal do vedení tři ku dvěma.
Podle serveru F1 Oversteer tím Hamilton získal nejen výsledek, ale také silný argument proti těm, kteří jeho přístup zpochybňovali. Víkend v Kanadě totiž ukázal, že slepá víra v simulační data může být stejně nebezpečná jako jejich podcenění.
Leclercův víkend vypadal na papíře lépe než v realitě
Čtvrté místo Charlese Leclerca by v běžném přehledu nevypadalo tragicky. Jenže čísla vyprávějí tvrdší příběh. Monačan ztratil v cíli na Hamiltona téměř 34 sekund. Přepočteno na celý závod to znamenalo rozdíl zhruba půl sekundy na kolo.
Sám Leclerc mluvil o jednom z nejhorších víkendů od svého vstupu do Formule 1. Pro jezdce jeho úrovně to není věta pronesená náhodou. Nešlo jen o výsledek, ale o pocit v autě, nedostatek jistoty a neschopnost dostat z vozu stejný výkon jako Hamilton.
Podle La Gazzetta dello Sport zaměřila analýza Ferrari hlavní pozornost na nastavení. To mělo u Leclerca vycházet téměř výhradně ze simulační práce před závodem. Jenže podmínky v Montrealu byly chladnější a přilnavost trati jiná, než data předpokládala.
Sprintový víkend jako past
Důležitým faktorem byl formát víkendu. Kanada se jela jako sprintový podnik, takže týmy měly k dispozici jen jeden volný trénink. V takové situaci není prostor dlouho zkoušet různé cesty. Inženýři musí přijet s jasným základem a rychle se rozhodnout, čemu budou věřit.
Leclercův tým zvolil cestu simulátoru. Jenže jakmile se ukázalo, že realita na trati neodpovídá přípravě, možnosti korekce byly omezené. Právě tady se potvrdilo, že simulátor je nástroj, ne prorok.
Hamilton o tom mluvil už před víkendem. Připustil, že simulátor je pro moderní Formuli 1 důležitý, zároveň ale poznamenal, že za celou kariéru měl pocit skutečného přínosu pouze při Velké ceně Singapuru 2012. To je od jezdce s jeho zkušenostmi velmi výmluvné.
Hamilton si veze do Monaka víc než body
Bývalý jezdec McLarenu Jenson Button Hamiltona varoval, že omezení práce na simulátoru může být riskantní. Po Kanadě ale podobná varování znějí méně jednoznačně. Hamilton nevyhrál tím, že by simulátor ignoroval. Spíš ukázal, že data musí sloužit jezdci, ne jezdec datům.
To je před Monakem důležité. Úzké ulice knížectví vyžadují důvěru, cit a schopnost přesně vnímat auto. Leclerc tam bývá tradičně velmi silný, protože jde o jeho domácí závod a trať, na které umí vytěžit maximum. Hamilton ale do Monaka přijede s novou energií.
Kanada totiž změnila vnitřní dynamiku Ferrari. Leclerc už není jediným jasným měřítkem. Hamilton našel víkend, ve kterém jeho zkušenost, úsudek a cit pro realitu porazily přípravu postavenou téměř výhradně na obrazovce.
A pokud se podobný trend potvrdí i v Monaku, debata o simulátoru dostane další nepříjemnou otázku: nebyl problém celou dobu v tom, že Hamilton nevěřil slepě něčemu, co slepou víru nikdy unést nemělo?
Zdroj: F1 Oversteer, La Gazzetta dello Sport
Zdroj foto: Profimedia