Niki Lauda byl zvyklý vítězit za každou cenu, avšak jedna noc v Las Vegas jeho vnímání závodění zásadně změnila. Když se v roce 1982 před rozhodujícím závodem sešel se šéfem Ronem Dennisem, vyslechl si slova, která pro něj byla do té doby nemyslitelná a která odhalila, že v McLarenu nemá takovou moc, jakou si představoval.
Návrat krále a studená sprcha
Sezona 1982 nebyla jen tak ledajaká, neboť znamenala návrat jedné z největších ikon zpět na startovní rošt. Poté, co Niki Lauda tři roky předtím pověsil helmu na hřebík, přivítal ho boss McLarenu Ron Dennis s otevřenou náručí. Rakouský fenomén neztratil nic ze své rychlosti, ba naopak. Hned ve svém třetím závodě po návratu v kalifornském Long Beach stál na nejvyšším stupínku, nicméně spolehlivost vozu MP4B pokulhávala, pročež Lauda z boje o titul vypadl ještě před finále v Las Vegas. Tam naopak mířil s nadějí jeho kolega John Watson, který považoval Laudu za svého největšího rivala.
Moment prozření v poušti
Britský pilot Watson, dnes již devětasedmdesátiletý veterán, potřeboval k zisku titulu porazit Kekeho Rosberga o devět bodů. Atmosféra houstla. V rozhovoru pro Motorsport Magazine Watson zavzpomínal na osudný večer před závodem, kdy si Dennis vzal Laudu stranou. „Poslouchej, John může vyhrát titul. Když bude za tebou a bude rychlejší, pustíš ho?“ zeptal se ho zpříma.
Pro Laudu to byl šok. Bylo to poprvé, kdy si uvědomil, že se ocitl v týmu, který nemůže plně ovládat, jak tomu byl zvyklý u Ferrari či Brabhamu. Podle Watsona v tu chvíli Niki mentálně „vypnul“ a závod jen mechanicky odjel bez své pověstné jiskry. Jeho pozice nedotknutelné jedničky se otřásla v základech, což zanechalo v ústech rakouského šampiona hořkou pachuť.
Umění prodat sám sebe
Watson nakonec titul nezískal, v cíli mu na Rosberga chybělo pouhých pět bodů. S odstupem času však neviní jen techniku nebo okolnosti, nýbrž i svou povahu. „Lituji, že jsem neměl tu úžasnou vlastnost, kterou měl Niki. Tu neochvějnou víru v sebe sama a schopnost ji prodat,“ svěřil se bývalý závodník. Lauda byl mistrem stručnosti a rychlého úsudku, což se projevilo i o mnoho let později v roli nevýkonného předsedy Mercedesu. Byl to právě on, kdo o půlnoci zaklepal na hotelový pokoj Lewise Hamiltona v Singapuru, aby ho přesvědčil k přestupu ke Stříbrným šípům.
Watson je přesvědčen, že kdyby disponoval stejnými hodnotami a dravostí jako jeho rakouský rival, mohl dosáhnout na mety nejvyšší. „Kdybych měl alespoň část jeho kvalit, možná bych dosáhnul něčeho z toho, co on. Mít alespoň jeden titul, to by bylo fenomenální,“ uzavřel své vzpomínání s respektem k muži, který se nikdy nebál jít si tvrdě za svým.
Zdroj foto: Pixabay
