Vysněný přestup trojnásobného šampiona Topraka Razgatlioglua do MotoGP se před úvodním thajským závodem mění v mimořádně těžkou zkoušku nervů. Slavný nováček nabral na soupeře propastnou ztrátu a v sedle nového stroje marně bojuje s paralyzujícím strachem z neviditelné hranice přilnavosti.
Těžký zrod nové hvězdy na asijském asfaltu
Kdo by si pomyslel, že fenomenální jezdec zvyklý vyhrávat v šampionátu produkčních motocyklů narazí na tak masivní bariéru? Přechod do elitní společnosti s sebou přináší nutnost bleskové adaptace na zcela odlišnou, bezmála kosmickou techniku. Turecký reprezentant stáje Pramac Yamaha momentálně zdolává strmou horu pochybností. Výsledková listina nedávných zkušebních jízd v Thajsku hovoří mrazivě jasnou řečí. Předposlední místo a ohromná ztráta na čelo pelotonu představují budíček, který zkrátka bolí. Třebaže moc dobře věděl o propastném rozdílu mezi oběma šampionáty, syrová realita jej nepříjemně zaskočila.
Lekce fyziky od zkušenějšího parťáka
Během kroužení po rozpálené trati využil nováček skvělé příležitosti a pověsil se na zadní kolo svého australského týmového kolegy Jacka Millera. Chtěl na vlastní oči prozkoumat, kde přesně se mu cenné desetiny sekundy rozplývají. Odpověď přišla hned vzápětí. „Když jsem Jacka stíhal, naprosto mě šokovalo, kolik času odevzdávám hned v úvodní zatáčce i v celém prvním sektoru,“ vysvětlil reportéru Lewisi Duncanovi ze serveru Crash.net s viditelným zklamáním v hlase.
Zatímco při drtivém brzdění do vinglu se cítí nadmíru komfortně, v samotném náklonu přichází paralyzující strach z neviditelné hranice. „Při pohledu na Jackův extrémní úhel jsem jen čekal, kdy se poroučí k zemi, pročež mě jeho čistý a plynulý průjezd naprosto ohromil,“ podivoval se nad adhezními vlastnostmi prototypů. Sám prý jede až příliš klidně, ba i podvědomě čeká na moment, kdy se mu řídítka nevyhnutelně zavřou.
Touha po očistném karambolu
Znáte ten svíravý pocit, když jedete na hraně, ale pud sebezáchovy vám zkrátka odmítá dovolit jít ještě dál? Zvyknout si na specifické chování francouzského obutí vyžaduje naprosto odlišný přístup, na jaký nebyl doposud vůbec zvyklý. „Kolem každé zatáčky usilovně přemýšlím, jak to projet co nejlépe, časy na kolo se ovšem vůbec nelepší, z čehož na mě padá ohromný smutek,“ svěřil se s niternými pocity devětadvacetiletý motocyklista.
Ostatní borci monstrózní stroj nekompromisně složí k zemi a okamžitě zatáčí. On naopak v oblouku váhá a ztrácí drahocennou hybnost. „Možná prostě musím konečně spadnout, abych pochopil, kde leží skutečná hranice přilnavosti,“šokoval novináře překvapivou myšlenkou o nutnosti havárie. Dosud totiž na testech nezažil, jak přesně vypadá okamžik, kdy se přední pneumatika definitivně utrhne z asfaltové struktury. Najde klíč k tajemství černého zlata dřív, než v neděli zhasnou červená světla pro start ostré Velké ceny Thajska?
Zdroj: Crash.net
Zdroj foto: Pixabay