Ještě loni se zdál být neporazitelným králem jedné stopy, letos však připomíná spíše stín své vlastní slávy, nad čímž kroutí hlavou experti i fanoušci. „Je to záhada, jak tohle vysvětlit?“ ptá se otevřeně zkušený manažer Herve Poncharal a nabízí mrazivou paralelu s érou Valentina Rossiho, kdy pohled do telemetrie ničil kariéry týmových kolegů.
Pád z nebeských výšin
Dvě sezony po sobě nosil korunu krále MotoGP a ještě v roce 2024 přidal do sbírky jedenáct vítězství. Letošní ročník však pro Pecca Bagnaiu znamenal tvrdý náraz do zdi reality. Tovární jezdec Ducati se během sezóny plné divoké nestability zmohl na pouhé dva triumfy v hlavních závodech, ba co hůř, v posledních pěti kolech nedokázal v neděli bodovat vůbec. Z pravidelného uchazeče o titul se tak stal jezdec, který v konečném hodnocení paběrkuje na pátém místě s mankem přesahujícím dvě stě bodů na svého týmového kolegu, šampiona Marca Marqueze.
Kořeny tohoto trápení sahají k technice, konkrétně k absenci důvěry v přední část motocyklu GP25, za což bylo viněno nové zařízení pro úpravu světlé výšky. Inženýři z Borgo Panigale však nikdy nenašli trvalé řešení. Překvapivá dominance v Japonsku se nakonec ukázala být jen ojedinělým zábleskem v temnotě, pročež vedení značky postupně ztrácelo trpělivost. Zatímco Bagnaia opakoval, že Marquez dokáže problémy motorky „objet“, on sám se v sedle trápil.
Syndrom „Valentino“ se vrací
Zkušený Herve Poncharal, který v paddocku zažil už mnohé, vidí za technickými problémy hlubší, psychologický rozměr. Podle něj má Marquezova forma na Itala devastující vliv, který připomíná situaci u Yamahy v nultých letech. „Když jsem působil u Yamahy, měli jsme čtyři stroje M1. Valentino vyhrával každý závod, každý šampionát a ostatní jezdci byli naprosto ztracení,“ zavzpomínal bývalý šéf Tech3 na dobu, kdy Rossi drtil konkurenci nejen na trati, ale i v hlavách.
Tehdy prý měli všichni identickou motorku, jenže výsledek byl diametrálně odlišný. „Když jsme ostatním ukázali Valentinova data, říkali: ‚To já nedokážu.‘ A myslím, že to samé se stalo, když byl Marc u Hondy,“ vysvětlil Poncharal mechanismus zkázy jezdeckého sebevědomí.
Ztráta statusu jedničky
Pro Bagnaiu, který byl zvyklý být hýčkanou jedničkou, na niž továrna sází vše, je nová realita šokem. Mít v garáži fenoména, který s identickým materiálem vyhrává jedenáct velkých cen a čtrnáct sprintů, zatímco vy se trápíte, zcela mění pravidla hry. „Pecco rozhodně stále ví, jak řídit motorku. Ducati je podle mého názoru stále nejlepším strojem na startovním roštu, i když se náskok zmenšil,“ dodal Poncharal s tím, že pro Italovo trápení neexistuje žádný racionální, hmatatelný důvod.
Zdroj: Crash.net
Zdroj foto: Profimedia